Co dokáže jedno srdce?
Víc, než si lze někdy představit
...buch buch... cítíš to své?
Síla konání.
Na počátku byl DAR. Srdce, které nám
Kurt Gebauer věnoval, rozvířilo mnohé.
Rozšířilo představy o možnostech dalších aktivit Nadačního fondu, dodalo chuť
i odvahu realizovat, co se do té doby ukrývalo pouze v našich představách,
a doslova rozproudilo konání nás všech. Zrodily se Srdcovky, benefiční akce
pro Zahradu Hojnosti. Spolu s každým novým darem, dílem, rostla i radost, nadšení pokračovat a na vlně akčního konání tak připravit nezapomenutelný večer pro všechny, kteří fandí umění, přírodě a nebojí se výzev.
Během večera se člověk se ocitl v živoucím prostoru,
kde se toho dělo nemálo.
Měl možnost seznámit se s nezažitými podobami šperku, začíst se do knihy, ochutnat nebo přivonět si k jaru,
shlédnout krátký nezávislý animovaný film,
stát se součástí instalace, procítit sochu
či pozorovat obraz, kresbu...
Pečlivě vybraní autoři současného umění,
ti, jež rezonují s hodnotami Nadačního fondu a jejichž díla jsou toho odrazem, nám během tematického programu umožnili nahlédnout do jejich srdečních komor, myšlenkových pochodů a životních představ. Společně vytvořili
pomyslný prostor zahrady, pole, v němž začali klíčit, prostřednictvím jejich daru, zasazená semínka.
Zaseto máme. Sklízet můžete i vy.
Jsme fascinováni tím, co vše je možné,
když se jeden člověk rozhodne věnovat
kousek ze sebe, jak se vše toužené najednou děje přirozeněji, přímo před očima nás všech, v hojnosti.
Pojďte s námi zakusit další plody
Zahrady Hojnosti.
Umění propojuje, inspiruje, umění hojí a rozšiřuje obzory, umění otevírá otázky k diskuzi i cit.
Kurt Gebauer
Srdce
Speciální barevný parafin, beton, polyesterový laminát, 20 x 20 cm, 1997–1999
Vojanovy sady nejsou sady, ale sad – tedy ovocná zahrada. Jako místo na vystavovaní není jednoduchá. Je rozdrobená stromy a stromečky, ale je to snad jediný prostor v Praze, kde se dá vystavovat venku, neboť se na noc zavírá. Před mnoha léty tu vzniká tradice výstav – sochařských setkání. Občas mě však napadlo, že by bylo dobré své sochy, co tu byly na výstavách, postupně, vystavit naráz, přidat něco dalšího a dozdobit tuto pro mne důvěrnou zahradu podle svého gusta. Nechtěl jsem tento prostor použít jen jako galerii pro sochy, ale trochu proměnit procházku zahradou ozvláštněním některých míst tak, aby zahrada zůstala zahradou.
Impulz k výstavě 2000 vznikl v hlavě Ivana Frieda, a když to dlouholetý správce Vojanových sadů pan Jindřich Pavliš uvítal, nebránil jsem se, byť mi bylo jasné, že jde o úkol trochu šílený nejen co se týče prostorového řešení a přípravy jednotlivých soch, ale hlavně při zápolení s rozbujelou administrativou všeho druhu. Tato zahrada si však mou námahu zaslouží, je možná místem, kde jsem se pokaždé učil trochu více přemýšlet o venkovním prostoru a o světě jako zahradě. A za to je pěkné ji poděkovat.
Děkuji, zahrado!
Kurt Gebauer
Kristýna a Marek Milde
Salt over Gold
Instalace ,,Sůl nad zlato" 2015/2024 nabízí pohled do zákulisí produkce potravin a zviditelňuje klíčové, ale často přehlížené prvky v zemědělství.
“Sůl nad zlato” přejímá estetiku oficiálního vstupu pro VIP celebrity s červeným kobercem, zábradlím a mediální stěnou, u které se návštěvníci mohou vyfotografovat. Mediální stěna,
která obvykle prezentuje jména a loga sponzorů, partnerů a podporovatelů akce, kteří se na ní podílejí, zde ale zobrazuje loga elementárních prvku v zemědělství. Pocty se tak dostává nenápadným hrdinům, kteří jsou ale skutečnými sponzory „života“.
V rámci přípravné fáze projektu Milde uskutečnili řadu rozhovorů s farmáři, aby tak získali vhled do procesu zemědělství a jeho fundamentálních prvků. Na základě tohoto průzkumu vytvořili pak pro skupinu klíčových prvků, jako jsou například slunce, déšť, ale také červi nebo opylovači, unikátní fiktivní firemní loga, která použili jako centrální motiv instalace. Název projektu vychází ze stejnojmenné pohádky od Boženy Němcové o esenční roli soli v našem životě a uvědomění si důsledku jejího zmizení.
Kristýna a Marek Milde jsou interdisciplinární umělecké duo žijící v New Yorku, původem z Prahy, České republiky.
Ve svém díle se zaměřují na prohloubení povědomí a vztahu k místu a přírodě, přičemž do popředí staví skryté a opomíjené vztahy mezi přírodou a městem, otázky vykořenění,
izolace a konzumu. Jejich tvorba zahrnuje sochy, instalace a přírodní elementy jenž jsou často prostředkem pro aktivní zapojení veřejnosti a nabízejí možnost prožít spojení s přírodou a odhalit přehlížené aspekty každodennosti. V centru jejich zájmu stojí i koncept domova, ve svých různých podobách,
jenž slouží jako rámec pro zkoumání sociálních,
ekonomických a environmentálních výzev současné doby.
Jan Kaláb
Vibration Egg Tinto
Litografie (6 barev), 70 x 50 cm, 2023
Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1997–1998 Ateliér architektury, školu Evy Jiřičné; 2000–2002 Ateliér sochy, školu Jiřího Beránka) a dále Akademii výtvarných umění v Praze (2002–2006 Ateliér kresby, školu Jitky Svobodové).
Jan Kaláb patří k nejstarší generaci writerů v Čechách. Nezaujal pouze klasickým graffiti s výrazným talentem pro dynamickou a barevně hravou kompozici, ale také svými sochami a objekty rozličných tvarů, které instaluje ve veřejném prostoru. V roce 2001 vytvořil první 3D graffiti na světě. Nebojí seexperimentovat a díky tomu úspěšně posouvá hranice svého oboru. Absolvoval bezpočet výstav a festivalů v Čechách i v zahraničí a jeho díla se vyskytují v předních sbírkách soukromých i státních institucí. Momentálně se věnuje vizuálnímu průzkumu abstraktních geometrických obrazců ve dvou a třídimenzionální podobě. Zajímá se o vztah geometricky konstruovaného obrysu v jeho dynamickém běhu a barevné intenzity výplňových ploch.
Pro abstraktní výraz nalézá nové, překvapující možnosti.
Maxim Velčovský
Váza Unlimited
Porcelán, 29 x 15 cm, Qubus, 2003–2023
Maxim Velčovský (1976) je jedním z nejvýraznějších současných českých designérů. Jeho práce rezonuje i v mezinárodním kontextu. Absolvoval UMPRUM v Praze, kde v současnosti vede ateliér keramiky a porcelánu. V letech 2002 – 2011 působil po boku Jakuba Berdycha Karpelise ve studiu Qubus, které. společně založili, a které v českém prostředí sehrálo významnou roli v popularizaci designu směrem k veřejnosti. Je iniciační postavou „nové vlny“ českého designu. Jeho práce jsou zastoupeny např. v pražském UPM, Victoria & Albert Museu v Londýně, Neue Sammlung v Mnichově nebo Design Museu v Lausanne. Nyní působí jako art-director firmy Lasvit.
Prostřelená váza se po 20 letech v několika kusech vrací na trh. Tato váza je manifestem a příspěvkem k diskusi na téma zmetků a superkvality, kterou je možné převést na jakoukoliv oblast každodennosti. Maxim Velčovský se na protest rozhodl jít cestou sabotáže dokonalosti a přirozené krásy, cestou osvobození se od diktátu dokonalosti a estetického zhodnocení defektu. Ambivalentní vnímání zdánlivé nedokonalosti je podpořeno zdobnými prvky. Brutálně působící dekorativní otvor pro jednu květinu protržený hrdlem vázy je dekorem
i inženýrsky přesně definovanou technickou značkou pro maximální objem vody. Tento produkt byl součástí diplomové práce Maxima Velčovského a již dnes jej lze považovat za sběratelský kus.
Jakub Berdych Karpelis
Váza New Biedermeier
Ručně foukané sklo, 24 x 10 cm, originální kus z limitované kolekce 23 ks se signaturou autora, Qubus, 2019–2023
Jakub Berdych Karpelis (1971, Praha) je spoluzakladatelem jednoho z nejznámějších českých designových studií Qubus, které se současně zapsalo do dějin jako první design shop s vlastní produkcí v Česku. Od jeho vzniku v roce 2002 se věnuje především konceptuální tvorbě s tradičními materiály, jako je sklo a porcelán. Je tvůrcem ucelených kolekcí a produktů, které se dostaly do nabídky prestižních Moss Gallery New York nebo Mint Gallery London. Jeho práce jsou zastoupeny v řadě muzejních i soukromých sbírek, například Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Die Neue Sammlung – Pinakothek der Moderne v Mnichově aj. Mezi Berdychovy nejznámější interiérové realizace patří přestavba kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích.
Studio Qubus stojí také za architektonickým řešením řady výstav a muzejních expozic a sám je také autorem vzhledu několika cen, např. Magnesia Litera ad.
Od roku 2008 je uměleckým ředitelem galerijního obchodu DOX by Qubus v prostorách Centra současného umění DOX v Praze.
Jakub Berdych Karpelis u této vázy v metafoře propojuje současnou nadprodukci ekologicky problematických materiálů, tj. plastových lahví, s obdobím nástupu biedermeieru – měšťanského slohu, jakožto první vlaštovky současné masové
spotřeby. Převedením křivek a barevnosti plastové lahve do skleněného materiálu, dělením a obráceným napojením vznikl tvar, který formálně připomíná tradiční tvar vázy z první poloviny předminulého století, přezdívané biedermeierovská panenka.
Johana Pošová a Barbora Fastrová
Umělecké duo Pošová a Fastrová se v posledních letech své téměř desetileté spolupráce zabývá udržitelností. Ta se promítá i do tapiserie utkané z textilního odpadu. Použité látky pocházejí z druhé ruky a z továren, kde by byly pod označením zbytkového materiálu zlikvidovány. Výjev propsaný do tkaniny,
z části ilustruje nejen samotný její vznik, ale také metamorfózu mezi člověkem, rostlinou a odpadem. Díky sebe - ilustrativnímu obsahu se do námětu vkradlo mimo enviromentálního apelu ještě osobnější aktuální téma autorek: mateřství
a to i v alegorickém smyslu matky Země, která dává život. Ruční výroba tapisérie trvala autorkám více než šest měsíců. Začínala stříháním a splétáním proužků látky, které jsou posléze do sebe jeden po druhém na roštu zaplétány.
Dílo s jeho rukodělnou, domácky nedokonalou estetikou vytváří funkční kontrast k čistému, odosobněnému prostoru reprezentativní haly.
Prsa, děti, bytosti a smetí (část č.2)
Tapiserie, 190 x 215 cm, 2022
Alžběta Skálová
Plody mraků
Část pozadí k filmu, akvarel a kresba na papíře, A4, 2015
Jeden z desítek komponentů pro pozadí animovaného filmu pro děti Plody mraků, který režírovala K. Karhánková a A. Skálová byla výtvarnicí filmu. Ten získal řadu ocenění, např. Berlinale ECFA Short Film Award za nejlepší krátký film pro děti.
Známe ji jako vyhledávanou a oceňovanou ilustrátorku. Alžběta Skálová se ale věnuje také volné tvorbě, kde může být méně popisná. Vytváří koláže, filmy, grafiky, ale především akvarely a obrazy. Drobné akvarely slouží jako deník – autorka do nich vpíjí to, co se jí honí hlavou: lidské tváře, vzpomínky na barevné situace, náznaky příběhů nebo sny. Velké obrazy jsou
naproti tomu tématicky ukázněné, vznikají v cyklech a Skálová je vytváří pomocí méně klasických technik, jako je vyškrabávání do sádrokartonu imitujícího omítku nebo „suchý“ akvarel s textilním efektem. Na akvarelech i obrazech nacházíme především lidské tváře a krajiny. Do těchto krajin můžeme vstupovat a v tvářích můžeme číst.
Kateřina Karhánková
Plody mraků (neprodejné)
Příběh malého Chlupáče, který udělá velké objevy překonáním strachu z neznámého.
Producer: Tomáš Michálek
Directors name: Kateřina Karhánková
Screenplay: Kateřina Karhánková
Director of photography: Kateřina Karhánková
Editor: Blanka Klímová
Sound Director: Jan Richtr
Art Director: Alžběta Skálová
Music: Jan Richtr
Cast: Sebastian Husák, Teo Arichtev, Michaela Hoffová
Na loukách obklopených temnými lesy žije Chlupáč spolu
se skupinou přátel v norách. Živí se pouze semeny,
která se po doteku země promění ve světélkující ovoce,
jež však přichází jen zřídka. Strach z lesa zvířatům nedovoluje opustit louku a vydat se hledat potravu jinde. Místo toho rezignovaně čekají, až jim spadne z nebe. Chlupáče však neuspokojuje jen čekání. Les v něm probouzí zvědavost.
Chce vědět, co se tam skrývá…
Kateřina Karhánková absolvovala obor animace na FAMU
v Praze. Zaměřuje se na filmy pro děti a často navštěvuje školy, aby se setkala s dětmi. Její absolventský film „Nový druh“ soutěžil na festivalu Annecy 2014, byl představen v Muzeu MOMA v New Yorku a byl vybrán na několika mezinárodních festivalech, kde získal ocenění jak od porot, tak od diváků.
Její následující film „Tony a pan Nemoc“, získal několik ocenění, včetně Zlatého pandy v roce 2015.
Jolana Trojak
Svatava
Instalace, kniha s věnováním, 2022
Jolanta Trojak (nar. 1977) je historička umění, kurátorka a galeristka. Studovala na FF UK v Praze a na Università degli Studi ve Florencii. Po absolutoriu strávila deset měsíců v Indii. Následně pracovala jako novinářka a kurátorka výstav současného umění.
Osm let byla členkou redakce časopisu Dolce Vita, kam přispívala články o moderní architektuře a designu. Psala také pro další periodika. Poté co několik let působila jako kurátorka na volné noze, založila a vedla Galerii Laboratorio, která zastupovala současné české umělce v Čechách i v zahraničí a vydávala magazín Rajón specializující se na soudobé umění. Trojak stála také u zrodu tradice galerijních večerů v Praze 7 Máme otevřeno. Dvacet let se věnuje studiu a praxi jógy, pravidelně navštěvuje Indii. Nedávno absolvovala učitelský výcvik u A. G. a Indry Mohanových, přímých žáků zakladatele moderní indické jógy Tirumalaie Krishnamacharyi.
Kniha Svatava vypráví příběh o osudovém setkání spiritistického média s indickým mesiášem a také o tom, že největším zázrakem je odvaha být sám sebou.
Radka Kovačíková
V RADOSTI: Oslava lehkosti bytí, učení, nadhledu, na cestě k radosti žití
Náhrdelník, zlato, perly, 2023
Radka Kovačíková (1982) je šperkařka, která prostřednictvím šperku zkoumá hranice lidského vnímání osobních realit a jejich ochotu rozšířit je.
Jaké je být v určité situaci, jaké je být v určitém šperku?
Vystudovala SUPŠ v Turnově, kde si osvojila široké spektrum tradičních zlatnických technik, následně VŠVU v Bratislavě, ateliér Kov a šperk. Absolvovala vzdělávací pobyty v Německu, Rakousku, Švýcarsku a USA, kde se zabývala šperkem prostřednictvím přesahů do jiných médií. Během pobytu v Americe absolvovala stáž v newyorské Aaron Faber Gallery. Svá témata a koncepty prožívá naplno. Ráda kombinuje vysoké a nízké materiály i postupy, přičemž proces tvoření, je pro ni stejně důležitý jako výsledek. Nezajímá ji pouze designování tvarů, ale dovoluje jim vzniknout během vášnivého procesu, prožít je v akci, s respektem k počátečnímu konceptu.
V oblasti šperku nespatřuje žádných hranic.
Autorka nám předkládá pohled na jednu z lidských toužených hodnot – radost. Ale není radost jako radost... Představme si, jaké by to bylo, kdybychom si mohli jen tak „vlézt“ do radosti a aplikovat ji prostřednictvím šperku. Cesta k čiré radosti je však rozmanitější. Náhrdelník může být člověku fyzickým doprovodem či podporou na jeho osobní výpravě. Ale funguje to? To posuďte sami.
V radosti… být,
v radosti…žít,
v radosti kráčet i dovolit si nechat dít…
A nenechat si radost vzít!
…protože radost je vážná věc!!
Mira Podmanická
Záhrada hojnosti
socha/obraz, 36 x 46 cm, 2023
Mira Podmanická studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na Katedře sochařství, objektu a instalace. Po absolvování získala magisterský titul na Královské akademii výtvarných umění v Bruselu v Belgii a doktorandské studium absolvovala pod vedením docenta J. Hoffstädtera na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V letech 2009–2011 strávila roční rezidenční pobyt v Centre de la Tapisserie v Tournai v Belgii a dva měsíce v Cité Internationale des Arts v Paříži. Od roku 2011 působila jako pedagožka na Katedře sochařství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.
Mira Podmanická je sochařka, která ve své tvorbě pracuje s prostorovým vnímáním
a jeho interpretací. Vytváří objekty a instalace, které přinášejí zážitky
z různých prostředí a pamětí. Její díla zahrnují výšivky, reliéfní obrazy a mapy, které reflektují konkrétní místa a pobyt. Využívá autorskou techniku strojové výšivky k vytváření vrstev, ve kterých jsou zpracovávány každodenní situace, vzpomínky, předměty a lidé.Vrstvy se překrývají a zneviditelnějí, symbolizují zapomenuté části příběhu.
Její dílo „Zahrada hojnosti“ je součástí dlouhodobé kolekce „Moje zlaté časy“, která začala v roce 2011. Kolekce se neustále vyvíjí a zahrnuje nové témata, barvy a materiály. V díle „Zahrada hojnosti“ vytváří výšivku mapy na vrstvách vaty a průsvitné bílé polyesterové látky, která zobrazuje hojnost a přebytek. Dílo je doplněno malými korálky, které posilují pocit dotyku a příjemnosti. Spolu s pozlaceným rámem má představovat luxus, historii a odkaz na ženskou práci, trpělivost a vytrvalost.
Usha
Dotek Ushaiku, 2023
„Není to pro mne jen básnický žánr, ale způsob vnímání světa. Každý tah, linka, skvrna, kamínek má svůj vlastní hlas. Je jako krátký verš zachycující esenci okamžiku a vyprávějící příběh jedinečnosti. Barvy jsou emoce, tvary jsou hmota a vše spojuje Spirit. Společně zvou do tance a noření se hlouběji. Není důležité vytvářet estetická díla, je důležité poskytovat skrze ně pohledy na přírodu, na Matku Zemi jako na vzácný dar, který musíme chránit a jitřit srdce.
Mé puristické akvarely jsou mé sdílení vnitřního putování, mé touhy být součástí většího celku i s vědomím, že v nejmenším detailu je obsažené vše, každý prvek Vesmíru, celé nekonečné srdce, které transformuje. Inspirace haiku je mé vyjádření Lásky ke křehkému Životu na této úžasné modré planetě.
Je mi 49 let a vystudovala jsem marketing & média. Mé rodiště je na jižní Moravě, v kraji vinic, polí i sadů, ale 30 let žiji v Praze. Jako dítě jsem byla nekonečně šťastná na zahradě a v lese. Každý den jsem se vydávala do našeho zahradního ráje, kde jsem objevovala nové květiny, hledala tajemná stvoření a stavěla domečky ze stromových větví. V lese jsem se cítila jako dobrodruh. Prozkoumávala jsem ho a zamilovaně naslouchala zpěvu ptáků. Po letech mé srdce objevilo podvodní svět a mé srdce se najednou propojilo se vším bytím. Ráda tančím ve větvích nedaleké vrby i pluju kelpovým lesem v Jižní Africe.“
Pavel Prekop
Die Tschechoslowakische Schmuckmannschaft
šperk – performance
Pavol Prekop je konceptuální výtvarník, který ve své tvorbě zkoumá fenomén lidského pokroku. Vystudoval
Vysokou školu výtvarných umení v Bratislave 2006–2013
„Celý svoj profesionálny život sa venujem umeniu a kultúre,
v podstate som nič iné nikdy nerobil. Nejaké tie brigády
keď som bol mladší a potreboval som peniaze na realizáciu diela. Keďže som profesionálny výtvarník okrem svoje tvorby
sa autorsky podieľam na množstve či už jednorazových,
alebo dlhodobých projektov v širokom spektre žánrov
audio-vizuálneho umenia na Slovensku i v zahraničí. Vďaka tomu stretávam a spolupracujem s množstvom skvelých ľudí.“
Instalace tematizuje výrobní dopravní pás jak ho známe
z továren. Na takovémto výrobním páse vzniká systematickým přidáváním jednotlivých úkonů, krok za krokem, hotový výrobek. Za takovým pásem pracují lidé nebo stroje. Pás má svoji specifickou rychlost a výrobek se pohybuje před pracovníky, přičemž každý z nich vykonává konkrétní úkon. Na konci řetězce
k nám přichází hotový výrobek. Takovýto pás je převážně poháněn elektrickou energií. Instalace Die Tschechoslowakische Schmuckmannschaft se snaží podpořit zbytky humanismu
v současné industriální době.
Pavlína Urbanová
Padá hvězda něco si přej!
Brooh Cylinder 01, NOIR Collection Corian, střel / Pure handmade work with love for perfectionism, 2023
Noční obloha je plná nadějí a tužeb. Někdy se modlitby plní rychlostí světla a jindy zase vyčkávají na pravý čas. Dýchejme s trochou důvěry a nechme tomu opravdovému prostor pro příchod. Brož z kolekce NOIR je osobním doplňkem pro každého, kdo má chuť nosit své ambice a touhy přímo u srdce.
Vystudovala střední školu uměleckoprůmyslovou v Jablonci nad Nisou v atelieru kovu a šperku Ak. soch. Vladimíra Komňackého a poté Fakultu umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni v atelieru doc. M.A. Petra Vogela. Její práce se opírá o architektonické principy, geometrické prostory, které ve své minimalistické formě zhodnocuje technologickými postupy s důrazem na detail. Corian se stal jejím stěžejním materiálem, který autorku inspiruje svými sochařskými možnostmi i bohatou paletou probarvení.
“Architektura není jen hlavní strukturou veřejného prostoru. Je nosičem i toho vnitřního, osobního. Od raného dospívání nás ovlivňuje na každém kroku. Nabízí, nebo nenabízí stabilitu, tiše se podílí na našich preferencích, na našem vztahu ke kultuře a nakonec i k životu samotnému. Baví mě nacházet malé momenty, které se v mikro světě šperku stávají velkými. Šperk, který funguje jako módní doplněk, ale i jako součást interiéru je forma sochařství, která mě naplňuje.”
Martin Fabián Rusek
Plastová konev
Akryl na sololitu, 112 x 81 cm, 2015
Jsem umělec tělem i duší, který se věnuje malbě s radostí a vášní. Mým cílem je sdílet své vnímání barev a vůní světa prostřednictvím umění a vyvolávat pozitivní emoce u lidí. Příroda a její proměny v ročních obdobích jsou hlavním zdrojem inspirace pro mou tvorbu. Když se dívám na svět výtvarným okem, nacházím náměty všude kolem sebe. Můj vztah k přírodě a láska k ní zásadně ovlivňují mé obrazy, ve kterých hledám krásu a autenticitu. Zvláště mě fascinují kvetoucí louky, stromy a zahrady, které připomínají tajemné kouzlo přírody.
Mé dětství strávené ve velké zahradě mě ovlivnilo a dodalo mi mnoho inspirace. Jsem aktivní zahradník a sadař, a tak celoročně sleduji proměny v mé zahradě i v krajině kolem mě. Bydlím v Poodří, kde mě okouzlují nekonečné louky, rybníky a řeka Odra, která meandruje krajinou. Jsem rybář z dětství, a také téma ryb a vodních motivů je mi velmi blízké. Občas se věnuji i malbě na kov, která ztvárňuje surovost materiálu a zvláštní vůni kovu. Prostřednictvím svých obrazů komunikuji se světem a předávám své poselství o tom, jak vnímám svět kolem sebe. Maluji srdcem a do každého díla vkládám mnoho energie a soustředění, věříc,
že citlivý divák je schopen tuto energii vnímat a čerpat z ní inspiraci.
Michaela Cittadini
Pomíjivá křídla
akrylové inkousty a barvy na plátně, 95 x 95 cm, 2023
Jsem Michaela Cittadini, umělkyně s bohatou cestou z Baham přes USA a Rakousko zpět do Prahy, kde jsem čerpala inspiraci. Studuji MFA na Academy of Art University v San Franciscu, plním svůj sen stát se profesionální umělkyní. Pracuji s akrylovými inkousty a barvami, tvořím organické tvary odrážející můj pohled na svět. Každé dílo je odrazem mého vnitřního světa, cestování a každodenních emocí. Přání poznat a rozvíjet mě vedlo k absolvování uměleckých kurzů včetně studia historie umění a sběratelství v Sotheby’s Art Institute, které prohloubily mé pochopení umění a jeho místa ve světě. Mým cílem je zachytit krásu a komplexnost světa, sdílet příběhy pomocí barev a tvarů. Každé dílo je součástí mé vášnivé cesty a doufám, že přinese inspiraci a otevře nové perspektivy na život.
„Pomíjivá křídla“ zachycují podstatu proměny ve změti živých barev a jemných linií. Velký motýl, jehož křídla jsou rozzářená oranžovými a něžnými růžovými odstíny, se vynořuje z vířivého vortexu modrých a zelenýcn odstínů. Otisky připomínající motýlí prach na jeho křídlech se objevují napříč celým plátnem. Celá kompozice naznačuje propojenost existence i nevyhnutelné změny –metamorfózy. Toto abstraktní dílo vybízí k tiché kontemplaci a naléhá na diváka, aby si vážil pomíjivých okamžiků krásy a divů, které jsou součástí našeho života.
Magdaléna Feilhauerová
Kámen má duši
socha, břidlice, elektrické komponenty, 30 x 15 x 7,5 cm, 2023
Mladá umělkyně v roce 2024 dokončila své studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky. Studovala průmyslový design v Uherkém Hradišti. Absolvovala stáž na pražské UMPRUM v ateliéru Keramiky a porcelánu a na Akademii Sztuk Pięknych w Krakowie.
Svou tvorbou se snaží oslovit diváka na emocionální úrovni a přinést mu pochopení a hlubší reflexi nad významem rodiny, domova a tradičních hodnot v moderním světě. Její práce jsou autentickým vyjádřením jejího vlastního životního příběhu, který se prolíná s tradicemi a typickými materiály regionu. V jejích dílech je patrný silný vztah k jejímu rodnému kraji a přírodě.
,,Lidé odedávna tesali své myšlenky do pevných,
trvanlivých materiálů, které se staly živými nosiči paměti lidstva. Přináším břidlici. Kámen ožívá, když se s ním spojíš dotekem ruky, on odpovídá. Slyšíš své srdce bít?
Do břidlice z Oderských vrchů jsem vybrousila otisk ruky a zabudovala senzor srdečního tepu. Vložíš ruku na kámen a jeho srdce splyne s Tvým. Okamžik spojení s břidlicí – kamenem –, který je můj domov. Znám ho moc dobře, doprovází mě životem. Spojení horniny a jeho dlouhé paměti s lidskou pomíjivostí. Kámen má duši. Nese mou stopu, drží při životě informaci, vzpomínku, zážitek.
Plní přání a mluví.“
Jurij Tarča
Dres 20ti násobného Ironmana
Sportovec, narozený v roce 1969, se od mládí věnuje různým sportům. Začínal s ledním hokejem, poté cvičil kulturistiku a nakonec našel svou vášeň v triatlonu. Jeho touha něco dokázat vznikla po těžké havárii na kole, která naštěstí neměla vážné následky.
Poté se začal věnovat ultra triatlonu a spolupracoval
s Nadačním fondem Kousek po Kousku. Postupně úspěšně dokončil stále náročnější závody, a ve svém posledním úspěchu se stal prvním Čechem, který dokázal zvládnout 20ti násobný Ironman. Rok 2024 bude pro jeho sportovní kariéru zásadní, protože se chystá účastnit nejdelšího triatlonového závodu na světě, který bude poprvé v historii triatlonu. Tato výzva je již nyní srovnávána s misí na Měsíc.
Perfumed Prague
První jarní den
Vůně na míru pro Zahradu Hojnosti
Oba nás prakticky celý život provází láska k vůním, která nám (někdy doslova) nedá spát. Vystudovali jsme proto umění parfemářství ve Francii, inspirovali se konceptem známým ze světových metropolí, upravili jej do vlastní podoby a v roce 2016 založili první studio v Praze, kde je možné si vytvořit vlastní vůni.
U nás si můžete přivonět k čistým vonným tónům z proslulého města Grasse a objevit jejich kouzlo tak,
jak je neznáte. Stavíme na méně známých vůních a jejich neotřelých kombinacích.Neomezujeme se výhradně na osobní vůně – tvoříme rovněž sójové svíčky, interiérové vůně
či vonné vosky. Vosk, který používáme je veganský, rozložitelný a netoxický.
Důraz na udržitelnost dáváme i při volbě obalů – ty je možné po dohoření svíčky využít např. jako dózu či vázičku a nebo obal přinést do studia a nechat jej znovu
naplnit. Vždy tvoříme s ohledem na naši planetu.
Hana Zemanová
Jarní elixír
Nápoj k ochutnání během Srdcovek
Vystudovala pedagogickou fakultu, ale místo dětí ve škole učí lidi již téměř 25 let, jak žít a jíst zdravěji a přirozeněji podle rytmů přírody. Napsala čtyři bestsellerové knihy: Biokuchařku, BioAbecedář, Novou biokuchařku Rytmus roku – unikátní knihu, která vyhrála jedno 1. místo a jedno
2. místo v mezinárodní soutěži Gourmand World Cookbook Awards a 2. místo v Ceně čtenářů v soutěži Český Bestseller. Edici knih Hanky Zemanové vydává nakladatelství Smartpress (www.smartpress.cz). V minulosti stála Hanka
u zrodu Pro-BioLigy (lovime.bio) a Biopekárny Zemanka.
Divoké jarní byliny….
Plané jedlé byliny jsou multivitaminové poklady plné chlorofylu a enzymů. Uvnitř těla pak fungují jako antioxidanty a jsou posilou imunity. Nabízejí nám to,
co samy přirozeně mají: divokost, svobodu, odolnost
a životní sílu. Žádné vitaminy z lékárny ani choulostivá zelenina ze skleníků nenahradí sílu, vitalitu a množství bioaktivních látek těchto lístků, které rostou úplně samy bez našeho přičinění.
Šťáva z divokých bylin z knihy Rytmus roku Čerstvě vylisovaná šťáva z mladých listů jitrocele, pampelišek
a řebříčku, … aneb sezónní a lokální pětihvězdičkové
celostní lázně pro naše buňky. Vyživuje a čistí tělo současně. Je to nejpřirozenější a současně komplexní multivitamín plný enzymů, chlorofylu, sluneční energie.
Matěj Číp
Rozezvučel na Srdcovkách struny cimbálu
Matěj Číp, mladý cimbalista z Hodslavic na severu Moravy,
od dětství zasvěcuje svůj život hudbě. Prohlubuje svou vášeň ve hře na cimbál od osmi let pod vedením českých pedagogů. Vystudoval ZUŠ ve Valašském Meziříčí
a Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Talent a píle přinesly úspěchy, včetně vítězství na Mezinárodním festivalu
cimbálu. Na Northern State University získal diplom
s vyznamenáním a studoval na Centrální konzervatoři
v Pekingu. Vystudoval na Berklee College of Music v New Yorku. Díky podpoře nadací a crowdfundingové kampaně mohl svá studia realizovat. Jeho hlavní mise v USA je představování koncertní podoby cimbálu. Pravidelně pořádá koncerty a přednášky, aby přiblížil cimbál americkému a světovému publiku. Matěj Číp sdílí své hudební počiny na sociálních médiích pod přezdívkou „Cimbalom Guy“. Jeho koncert „S cimbálem za oceán“ nabízí unikátní cestu s příběhem cimbálu a jeho nekonečných možností. Tento koncert slibuje bohatý
a nevšední hudební zážitek, který překračuje hranice
a spojuje kultury napříč kontinenty.
Architecture Acts
Architektonická studie projektu
pro přirozený rozvoj těla, mysli a duše
Architecture Acts je víceoborová umělecká platforma zaměřená na architekturu založená v roce 2010 v New Yorku, aktuálně sídlem v Praze. Tvůrčí vedení od počátku zajišťují Hana Petříková a Martin Kropáč, kancelář funguje jako otevřený dialog a rigorózní výzkum v oblasti architektury v projektovém týmu talentovaných spolupracovníků.
Hana Petříková vystudovala Architecture Design Theory v atelieru Xaviera Calderona na Univerzitě v Lichtenštejnsku a architekturu na Kansas State University. V rámci studia absolvovala stáž na Universität der Kűnste Berlin u prof. Wiela Aretse. Martin Kropáč je absolventem Columbia University v New Yorku (Master of Science in Advanced Architectural Design), Fakulty architektury ČVUT v Praze (Ing. arch.) a Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze (Ph.D.) Oba partneři mají za sebou obsáhlou pracovní zahraniční zkušenost u významných světových kanceláří (Alberto Campo Baeza v Madridu, Studio B v Aspenu, Kanner Architects v Los Angeles, Steven Holl Architects v New Yorku). Kancelář aktuálně pracuje na širokém
spektru projektů od výstavních pavilonů, rezidenčních celků po kulturní projekty, organizuje workshopy a výstavy.
Mezi ocenění se řadí 1. místo v ABF Young Architect
Award, Columbia University Kinne Fellows Traveling Prize, 1. místo v soutěži Síň slávy tenistky Petry Kvitové ve Fulneku. V roce 2019 kancelář zvítězila v mezinárodní architektonické soutěži s návrhem Koncertní haly pro město Ostrava, který připravila ve spolupráci s americkým Steven Holl Architects. Projekt získal řadu ocenění již během přípravy projektové dokumentace, například Architizer: 10 nejočekávanějších staveb světa.